Divadelní přání

Vypravěč: Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.
Země však byla pustá a prázdná.

Bůh: Buď světlo!

Vypravěč: A bylo světlo.
Bůh viděl, že světlo je dobré, a oddělil světlo od tmy.
Bůh nazval světlo dnem a tmu nocí.

Bůh: Ať se shromáždí vody, které jsou pod nebem,
na jedno místo a ukáže se souš!

Vypravěč: A stalo se tak.
Bůh nazval souš zemí a shromážděné vody nazval moři.

Bůh: Ať jsou světla na nebeské obloze, aby oddělovala den od noci!

Vypravěč: A stalo se tak.
Bůh udělal dvě velká světla:
světlo větší, aby vládlo dni,
a světlo menší, aby vládlo noci, a hvězdy.

Bůh stvořil rostliny a stromy nejrůznějšího druhu;
ryby a všechny vodní tvory;
motýly i ptáky na nebeské obloze;
různé druhy divoké zvěře i krotká zvířata.

Bůh stvořil světlo a tmu,
vodu a nebe,
zem a všechny rostliny a zvířata
svým slovem.

Bůh: Učiňme člověka ke svému obrazu, podle naší podoby.

Vypravěč: Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem
a vdechl do něj svůj život.
Bůh stvořil člověka jako korunu svého stvoření.

Člověk: Ó, jak pestrobarevný motýl!
Jak jenom musíš být nádherný Ty, Bože?

Člověk: Jak jsi to Bože udělal, že ti ptáci tak skvěle létají?
To je prostě paráda!

Člověk: Bože, kam se podívám,
úplně všechno, co jsi stvořil mi ukazuje Tebe.

Člověk: Jsem Božím obrazem.

Člověk: Sám Bůh dýchá ve mně.

Člověk: Žiju v Boží lásce.

Voda: Jak ráda jdu stále dolů a dolů
až se ztrácím v oceánu.
Ráda dávám vodu dílu Stvořitele.

Kytička: Já jsem taková malá, maličká kytička.

Kytička: Lidé po mě šlapou, ale nevadí mi to.

Kytička: Jak ráda kvetu a voním k chvále svého Stvořitele.

Člověk: Dominiku, a kdo jsi Ty, když Tě stvořil Bůh?

Dominik: Jeho stvoření.

Člověk: Dominiku, kdo jsi, když tvůj otec je Bůh?

Dominik: Jeho milovaný syn.

Maruška: Dominiku, kdo jsi, když Bůh je král?

Dominik: Princ.

Všechno stvoření: Bůh tě povýšil nad anděly.
Byl jsi stvořený,
abys byl šťastný
a byl s Bohem v nebi.